DRBY*FÁMY*SENZACE (34)…about: Martin Moravec

***Povídání s Martinem Moravcem***

/suprový spisovatel/

Respektovaný novinář Martin Moravec ve své nejnovější knize rozmlouvá s výjimečnou ženou Helenou Sovákovou, svého času hlavní armádní psycholožkou. Popovídáme si nejen o této knize která se jmenuje Helena Sováková – Plukovnice lidských duší.

Alan – Dobrý den Martine.

Martin – Dobrý den.

Alan – Pro ty kteří vás neznají. Vy jste krom spisovatele co? Redaktor …… ?

Martin – Teď už opravdu hlavně spisovatel. Ale máte pravdu, duší jsem i novinář, vždyť je to už 26 let, co jsem poprvé vstoupil do redakce deníku MF DNES. NO a kromě toho jsem taky amatérský a zapálený tenista.

Alan – Jak jste se dostal k psaní?

Martin – Už na základní škole jsem měl s kamarádem školní časopis. Prodávali jsme ho za pět korun, ale ne abychom na tom vidělali, ale abychom pokryli náklady na kopírku. První článek do novin jsem pak napsal, když mi bylo šestnáct.

Alan – Podobná otázka. K psaní knih? Jako spisovatel.

Martin – To byl vždycky můj sen. Napsat aspoň jednu knížku. Tehdy mě ani nenapadlo, že by jich mohlo být tolik.

Alan – Máte za sebou zatím šest knih. Podle čeho si vybíráte o kom kniha bude? A forma psaní?

Martin – Forma psaní je jasná, vždycky mě bavilo povídat si s lidmi, takže jsem zvolil knižní rozhovor. No a respondenty si vybírám podle profesí, které mě zajímají. Takže jimi jsou postupně neurochirurg, pilot dopravního letadla, vyšetřovatel vražd, lékař letecké záchranky, vyjednavač s únosci a armádní psycholožka.

Alan – Už se vám stalo že někdo odmítl aby jste o něm psal?

Martin – Takových případů naštěstí není moc, vzpoměnl bych si asi jen na jeden. Dotyčná dáma měla pocit, že není dostatečně zajímavá a nedokázal jsem jí vymluvit, že to není pravda.

Alan – Když jste přišel za lidmi (nebo jim volal) že chcete napsat příběh / knihu o části jejich života. Jaké byli reakce?

Martin – V tomhle mám naopak štěstí, nikoho jsem nemusel moc přemlouvat. Spolupráce se všemi byla skvělá a nikdy se nám ani na chvíli nezadrhla.

Alan – Můžete naše čtenáře trochu seznámit s vaší tvorbou? I když si vše mohou najít na vašich stránkách, pravda. Tak třeba k tomu řekněte pár vět co v knize nebylo, a mohlo býti.

Takové příklady nemám, ale můžu vám říct, co mě každý respondent naučil.

Vladimír Beneš: Mé cesty do hlubin mozku – Že nemám příliš velkou váhu přikládat tomu, co si o mně myslí ostatní.

David Hecl: Mluví k vám kapitán – Že i sebevětší sen se člověku může splnit.

Josef Mareš: Moje případy z 1. oddělení – Že mezi námi nejsou jen dobří lidé.

Marek Dvořák: Mezi nebem a pacientem – Že by člověk neměl být lhostejný.

Adam Dolník: Svět elitního vyjednavače – Že je občas lepší mlčet. 

Helena Sováková: Plukovnice lidských duší – Že i na špatném dnu se dá najít něco dobrého.

Alan – Poslední knihou je Plukovnice lidských duší kde zpovídáte Helenu Sovákovou. Jak dlouho jste na tomto díle společně pracovali?

Martin – Od první schůzky, na které jsme si plácli, zhruba osm měsíců.

Alan – Kniha je rozdělena do 4 sekcí. Je to dostačující?

Martin – Těch sekcí nebo spíš kapitol je pět. Jestli je to málo, nebo moc, těžko říct. Důlěžitější pro mě je, kolik má knížka ve výsledku stránek. A těch není málo (směje se).

Alan – Co vás nejvíce překvapilo o čem plukovnice hovořila?

Martin – Překvapilo mě toho dost, dojemné bylo například vyprávění o tom, jak se rodinám zesnulých vojáků sděluje, že se jejich syn či manžel nevrátí domů.

Alan – V kolika knihkupectví podpisovka + diskuze probíhá?

Martin – Zkusím to vyjmenovat. Praha, Ostrava, Brno, Hradec Králové, Liberec, Trutnov, Brandýs nad Labem, Plzeň a má rádná Bolehošť.

Alan – Bylo něco řečeno co se do knihy nedostalo? A tím nemyslím jakousi formu bulváru. Prostě se to do knihy nedostalo.

Martin – Vlastně ani ne, probrali jsme opravdu všechno, co jsem chtěl.

Alan – Otázky, protože je jich opravdu hodně, jste měl připraven koncept dopředu? Nebo vše vyplynulo samo?

Martin – Nene, na přípravě si opravdu dávám záležet a věnuji jí několik týdnů, možná i měsíců. Vždy dopředu vím, jak by knížka měla vypadat.

Alan – Když knihu zrekapitulujete jste spokojen? Co na to Helena Sováková? A jaké máte ohlasy na tuto knihu?

Martin – Spokojen jsem já, Helena doufám taky a ohlasy, musím zaklepat, jsou zatím skvělé. Několik lidí už nám třeba napsala, že jim knížka opravdu pomohla. Že jim ukázala naději a světlo tam, kde už žádné neviděli.

Alan – Ještě je brzy, ale už máte na mysli koho budete zpovídat jako sedmého v pořadí?

Martin – Zatím ne, opravdu. Ale věřím se někdo objeví.

Alan – Díky za rozhovor, snad není poslední.

Martin – Děkuji i vám.